Agility

Nabízím možnost tréninku agilit na oploceném travnatém pozemku. Pro začátečníky i pokročilé.

Kontaktujte mě prosím na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Více o agilitách na www.klubagility.cz

"Tohleto taky skáče?"

Se svojí fenkou huskyho jsem začala cvičit agility, když jí bylo necelých 6 měsíců.

Samozřejmě, že tehdy ještě nesměla skákat, protože byla ve vývinu, a tak jsme trénovaly  hlavně základní seznámení s parkury a techniku běhu (kterou ona pochopila celkem snadno a rychle, kdežto já v ní dodneška dost tápu a často jí celý běh pokazím špatnou navigací).
Když byl Else rok, uměla se bez problémů pohybovat po trati a znala všechny překážky. Jako pravý husky se ovšem nikdy "nesnížila" k tomu, aby běhala jen tak zbůhdarma za míčky, a tak mi nezbylo nic jiného než mít neustále po kapsách kousky eidamu, buřtíku nebo sušených kuřecích plátků. To jediné zabíralo. Z  jejího pohledu jsem vždycky četla: "Nebudu jako ty potrhlý borderky a teriéři lítat pořád za míčkama a ještě přitom nadšením štěkat a skákat přes všechno, co je v cestě, to já si to dopředu vždycky dobře promyslím a skočím výhradně jen to, co mám,…").

Dneska už běháme jen na dobré slovo a odměnu až na konci celého parkuru. A běháme někdy radostně, rychle a precizně, to když je zima, a pomalu a líně, to když je teplo tak do 20 stupňů, a vůbec ne, to když je odporné horko nad 20 (v takovém případě je nejlepším úkrytem prostředek tunelu - …"a odtud nevylezu, dokud nezaleze to hnusný letní sluníčko").
Agility dělám se svojí fenkou jen rekreačně, ale moc se mi tenhle sport líbí, dokonce jsem si pořídila i vlastní překážky a v zimě chodíme trénovat do haly mezi opravdové závodníky, tj. právě mezi ty potrhlé borderky, maliňáky a teriéry. A tam od jejich majitelů občas slýchávám přezíravou větu pronesenou s výsměchem: "Tohleto taky skáče?" Možná je to i tím, že ať přijdeme na agility kamkoli, vždycky jsme tam jako jediné "ze severu". Nevadí mi to, stejně tak je mi jedno, že pravděpodobně nikdy nebudeme startovat z ukázkového odložení a následného přivolání na parkur (praktikujeme většinou letmý start), a taky akceptuju skutečnost, že když se zrovna běhá na louce, kde se současně pasou ovce, anebo je z vysokého áčka výhled rovnou na dvorek plný slepic, není to prostředí pro nás a musíme odejít (doprovázeny uštěpačnými poznámkami ostatních pejskařů o nezvládnutém přivolání).
Beru to jako takové koření života s huskym, a upřímně - ani by mě tolik netěšilo běhat se psem, který vidí jen ty čtyři skočky před sebou, a nikoli už ten volný prostor za nimi (kam se může přece tak snadno rozběhnout a stát se neovladatelným a svéhlavým lovcem…asi by mi chyběl ten adrenalin a chvilka napětí, jestli se raději vydá vstříc dálkám, anebo poběží ukázkově slalom a tunel a skrrrz a kruh a…. zase zpátky a znovu skočka vlevo, okolo, houpačka…moje fenka zatím vždycky zvolila radost z parkuru, a to je pro mě největší úspěch i důkaz toho, že ji agility se mnou baví.